Poradna

Výpočet tepelných úspor?

Z vytápěné místnosti se vždy ztrácí určité množství tepla obvodovými zdmi a okny. Mírou této tepelné propustnosti je tzv. „hodnota U“: čím menší tato hodnota je, tím lepší je tepelná izolace stavebního materiálu. Až donedávna byla největší slabinou tepelné izolace skla. Starší izolační skla v plastových oknech dosahovala v nejlepším případě hodnoty „U“ 3,0 W/m2K, při jednoduchém zasklení dokonce jenom „U“ 5,8 W/m2K. Použitím izolačních skel nové generace se tepelné ztráty radikálně snižují. Nový standard tepelné izolace se pohybuje v rozmezí hodnot „U“ 1,4 až 1,1 W/m2K. Je tedy více než o polovinu menší oproti tradičním izolačním sklům a sklo tak přestává být materiálem, který způsobuje největší tepelné ztráty. Dokonce je tomu naopak – nyní šetří nejvíce energie právě sklo. Hodnotu tepelné izolace skel nové generace si můžeme představit jako 30 cm silnou cihlovou zeď. Nová „teplá“ skla rovněž velmi výrazně zamezují výskytu kondenzátů vodních par na vnitřní straně izolačního dvojskla.

Co to je kondenzace?

Je to srážení drobných kapiček vody na předmětech, jejichž povrchová teplota je momentálně nejnižší. Všichni ten jev známe jako orosení, zamlžení zrcadel, skel, kachliček, nebo v jednoduché formě zamlžení brýlí, ke kterému dochází vždy, když teplý a vlhký vzduch se přiblíží k takto chladnému povrchu. V podstatě je příčina jevu velmi jednoduchá. Teplý vzduch „unese“ větší obsah vlhkosti, než vzduch studený. Jakmile se teplý vzduch přiblíží k chladnějším předmětům, ochladí se a nadbytečná vlhkost se musí vysrážet.

Proč nejčastěji dochází ke kondenzaci na zasklení?

Okno musí plnit velmi důležitou a základní funkci tj. osvětlení interiéru. Nemůže být tedy vyrobeno z příliš silného materiálu. Základem je vždy sklo a teplotní vodivost skla je ve srovnání s jinými materiály relativně vysoká. Tepelný odpor zdiva nebo jiného materiálu pláště objektu je podstatně vyšší. Ostatně i nová ČSN 73 0540–2 předepisuje pro okna koeficient prostupu U = 1,8 W/m2K, kdežto pro plášť až 0,3 W/m2K. Je-li vnější část okna intenzivně ochlazována, v důsledku vyšší vodivosti skla se může jeho vnitřní povrchová teplota ochladit až na kritickou teplotu při níž nastane kondenzace vlhkosti. Například při teplotě vzduchu v interiéru +20°C je tato teplota, při 60%-ní vlhkosti ca 13,2°C.

Může dojít i ke kondenzaci vlhkosti na rámu?

Za normovaných podmínek by tato situace neměla nastat, neboť koeficient prostupu tepla rámem je natolik nízký, že by za podmínek dle výše uvedené ČSN nemělo dojít na povrchu rámu k poklesu pod 10,2°C, což je pro +20°C, 50%-ní vlhkost a venkovní teplotu –15°C právě tzv. kritická teplota. Jestliže však situace v interiéru je jiná než jsou uvedené klimatické podmínky, samozřejmě že může dojít i ke kondenzaci na plastových rámech. Je-li tedy vlhkost v místnosti vyšší, než je oněch 50% a teplota může poklesnout pod 20°C, může dojít ke kondenzaci vlkosti. Vlhkost se vysráží na plochách, které mají nejnižší teplotu. Může to být sklo, ale jestliže je koeficient prostupu tepla sklem Ug menší než koeficient prostupu tepla rámem Uf, vysráží se vlhkost na povrchu rámu.

Jak je to s vlhkostí ve vzduchu?

I když se nám to nezdá, tak je množství vodní páry, které se v průběhu dne uvolňuje do obydleného prostoru, velmi vysoké. Říkáme, že v domácnosti jsou zdroje vlhkosti. Takovými zdroji jsou především koupelny, prádelny a kuchyně. Praní, vaření podstatně přispívá ke zvyšování obsahu vzdušné vlhkosti. Květiny rovněž mohou přispět, ale málokdo si uvědomí, že to může být i sám uživatel, kdo je zdrojem vlhkosti. Vždyť jedna osoba za noc uvolní během spánku až 0,5 l vody. Všechna tato vlhkost se musí nakonec někam odvést.

Ideální pokojové podmínky?

Z uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou pro vznik kondenzace, anebo také obráceně pro zamezení kondenzace, je tedy teplota a relativní vlhkost v interiéru. Tyto veličiny by se měly udržovat na úrovni, s níž počítá norma – tedy + 20°C a 50% relativní vlhkosti. Objekt by měl být trvale vytápěn. Za těchto podmínek by nemělo ke kondenzaci docházet. Samozřejmě v konstrukci domu musí být vyloučeny všechny tzv. tepelné mosty. Teplotu umíme celkem bez problému regulovat. Zpravidla stačí pootočit knoflíkem na regulátoru, nebo ventilem teplovodního topení. Jak ale můžeme ovlivňovat vlhkost? Jedinou praktickou možností je větrání. Obsah vlhkosti snížíme tak, že část vzduchu z interiéru s vysokým obsahem vlhkosti nahradíme vzduchem z exteriéru, který má nižší teplotu a tím i nižší absolutní vlhkost. I když venkovní vzduch může mít stejnou relativní vlhkost, je při jeho nižší teplotě absolutní množství vodní páry v m3 podstatně menší. Např. vzduch +20°C s 60%-ní vlhkostí obsahuje 8,65 g/m3 vody; vzduch o teplotě 0°C a stejné relativní vlhkosti obsahuje pouze 1,6 g/m3 vody. Jak zajistit přiměřený obsah vlhkosti ve vzduchu? Samozřejmě nejvýhodnější by byl nějaký ventilační systém s automatickou regulací a rekuperací tepla. Většina domácností tak bohužel zatím vybavena není a tak nám nezbývá než vystačit s větráním oknem. Nejúčinnější a nejrychlejší je vždy nárazové větrání otevřením okna. Měli bychom tak činit 3–4 krát za den po dobu alespoň 5 minut. Za tuto dobu nedochází k podstatnému ochlazení nábytku nebo stěn, ale pouze k výměně vzduchu. Sušší vzduch z venku se poměrně rychle zahřeje, takže tento způsob větrání neovlivňuje příliš nároky na topení. Kromě nárazového větrání je možné využít i jiné metody, například spárové větrání na kování.

Nebezpečí plísně

V místech, kde trvale dochází ke kondenzaci vlhkosti, je zvýšené nebezpečí vzniku plísně. Tomu je vždy potřeba věnovat pozornost. Zatímco zkondenzovaná voda na skle je spíše jen estetická záležitost a plastovému oknu už vůbec neublíží, plíseň představuje již určité zdravotní riziko. Je obtížné udržet podmínky za všech okolností v bytě, jak bylo výše uvedeno, avšak správně dimenzované plastové okno s U, jak požaduje norma pod 1,8 W/m2K, se do rizikového pásma, kdy dochází k rosení, dostává pouze okrajově. Například počet dnů s teplotou pod –15°C, kdy se zvyšuje možnost kondenzace vlhkosti na skle, je statisticky pro oblasti jako je Praha, nebo Brno menší než 10/rok. Pokud dojde ke kondenzaci na okně 10× za rok, jistě nebezpečí plísně nevzniká. Plastové okno stačí utřít a vše je O.K.. Pokud se kondenzát tvoří denně je vznik plísně více než pravděpodobný.

Princip větrání

Snižování vlhkosti není jediným úkolem moderního větrání. Pro uživatele bytu je důležitá určitá kontinuální výměna vzduchu. K tomu je potřeba splnit určitá kritéria:

• Regulace vlhkosti v bytě
• Obnova vydýchaného vzduchu
• Odvedení zápachu a škodlivých látek
• Regulace teploty
• Zabezpečení přívodu vzduchu pro případné spalování (sporák, kotel)
• Způsoby větrání

Přirozené větrání:
• Spárové větrání
• Větrání oknem
• Větrání šachtou

Nucené větrání
• Odvětrávací zařízení
• Klimatizace
• Spárové větrání

Impregnace je napuštění savého podkladu (dřevo, beton) prostředkem za účelem konkrétní ochrany např. proti hnilobě, plísním nebo vodě.

Další použité výrazy:

Izolace

Vrstva, která brání vzájemnému působení dvou různých prostředí. Izolace dělíme na: elektrickou, akustickou, tepelnou, ....

Mikroventilace

Je speciální funkce obvodového kování, které mimo těsného uzavření okna umožňuje také stav, kdy při uzavřeném okně mezi rámem a křídlem zůstává úzká štěrbina kterou dochází k přivětrávání místnosti.

Okapník okna

Jinak také dešťová lišta. Hliníkový prvek okna, který odvádí dešťovou vodu (stékající po křídle) Zabraňuje bezprostřednímu průniku vody přes spodní část rámu a křídla dovnitř místnosti.

Obvodové kování

Systém otevíracích a zavíracích mechanizmů ovládaných nejčastěji pomocí kliky. Slouží k otevírání a zavírání okenního křídla. Úkolem obvodového kování je zaručit správný přítlak křídla k rámu se zachování možností sklopení a mikroventilace.

Okenní rám

Okenní rám je nejčastěji zhotoven z plastového, dřevěného, či okenního profilu specifického tvaru. Používí se pro osazení křídel, nebo skel. Je pevně zabudován do stavby.

PCV

PVC (Polyvinylchlorid) je druhou nejpoužívanější umělou hmotou na Zemi. Příčinou jeho mimořádného rozšíření jsou poměrně levné způsoby výroby vinylchloridu a významné vlastnosti jeho polymeru - snadná zpracovatelnost prakticky všemi základními postupy (válcování, vytlačováním, vstřikováním, vyfukováním, vakuovým tvarováním atd.), schopnost želatinace s různými změkčovadly, značná chemická odolnost, dobrá tepelná odolnost. Přibližně polovina z celosvětově vyrábeného množství se používá ve stavebnictví. PVC tak dnes v masovém měřítku nahrazuje tradiční stavební materiály jako dřevo, beton či hlínu a textilní materiály. Ačkoliv má prakticky ideální stavební vlastnosti, výrazné obavy vzbuzují vlivy PVC na životní prostředí a lidské zdraví. PVC se zpravidla vyrábí za použití skladebných látek olova a kadmia jež jsou látky zdraví škodlivé. Nejmodernější, ale doposud finančně velmi nákladné výrobní trendy, použití olova a kadmia nahrazují použitím zinku a kalcia jež jsou k životním prostředí šetrné. Tím se PVC stává ekologickým materiálem.

Práh

Dolní část rámu, nejčastěji vchodových dveří, možno ale i u balkónových dveří.

Prostup tepla

Je určen součinitelem prostupu tepla U [W/(m2*K)], který vyjadřije množství tepelné energie, které proniká přes 1 m2 materiálu či konstrukce v průběhu 1 hodiny, při rozdílu teplot vzduchu na obou jejich stranách 1 stupeň K. Čím je číslo menší, tím lépe.

Kondenzace vodní páry

Je změna skupenství vodní páry obsažené ve vzduchu ze stavu plynného na stav kapalný, předpokladem je dosažení teploty rosného bodu pro dané množství vodní páry

Parotěsná zábrana

Konstrukční vrstva s vysokým difúzním odporem, bránící prostupu vzdušné vlhkosti

Rosný bod

Je teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami a relativní vlhkost vzduchu dosáhne 100 %. Je to hranice při které dochází ke změně skupenství z plynného na kapalné.

Vodní pára

je neviditelný plyn. Takzvaná "pára", kterou vídáme například v kuchyni, je vlastně mlha, kondenzát, pára zde dosáhla rosného bodu a vyděluje se.

Absolutní vlhkost

znamená skutečnou hmotnost vodní páry v jednotce objemu vzduchu.

Relativní vlhkost vzduchu

je podíl absolutní vlhkosti vzduchu a teoretické vlhkosti, které by dosáhl vzduch o stejném tlaku a teplotě ve stavu nasycení. Měří se v procentech. Relativní vlhkost lépe vystihuje suchost a vlhkost vzduchu, tak jak ji vnímáme lidskými smysly. Fyziologicky příjemnou vnímáme relativní vlhkost v rozmezí cca 30-55%, to je doporučená vlhkost v topném období v budovách, přípustné meze jsou 20-70%.

Propustnost světla

Určuje se součinitelem Lt [%]. Je to procento viditelného světla, pocházejícího ze světelných paprsků pronikajících přes sklo.

Příčka

Vodorovný prvek rámu, který se nachází mezi prahem a nadpražím.

Distanční rámeček

Prvek vyrobený ze speciální umělé hmoty nebo kovu, odděluje v izolačním skle vnější sklo od vnitřníhona přesně danou vzdálenost. Uvnitř distančního rámečku se nachází vysoušecí prostředek, který v meziskelníchm prostoru absorbuje vlhkost.

Silikon

Křemíčito-organická hmota vykazující hydrofobní a nehořlavé vlastnosti při nízkých i vysokých teplotách. Má rovněž vynikající izolační vlastnosti.

Křídlo

Pohyblivá část okna, dveří, nebo vrat upevněná v okenním či dveřním rámu nebo bezprostředně ve stavebním otvoru.

Pevný sloupek

Svislý prvek napevno spojený s rámem. Rozděluje prostor mezi 2 sousedními křídly.

Pohyblivý sloupek

Konstrukční prvek, který najdeme u vícekřídlých oken zpravidla 2-křídlá a 3-křídlá okna. Pohyblivý sloupek je řešení, kdy mezi dvěmi sousedními křídly po jejich otevření vzniká volný prostor. Řešení s pohyblivým sloupkem rozeznáme zpravidla použitím pouze 1 okenní kliky (Klika na aktivním-nejdříve otevíravém křídle). Křídlo s pohyblivým sloupkem je ovládáno rozvorou obvodového kování.

Sklo float

Sklo charakteristické svou hladkou a rovnou plochou, kterou získává při moderním výrobním procesu: float. Je základním výchozím materiálem pro další skelní produkty (bezpečnostní sklo, kalené sklo, izolační skla..).

Kalené sklo

Sklo nahřáté na teplotu 670-690°C, a následně prudce schlazené s cílem vyvolání gradientu pnutí, který dodává sklu mechaniskou pevnost a tepelnou odolnost. Vlastnosti kaleného skla: 5x větší pevnost na ohyb než u standardního skla (rozbití skla tupým předmětem je o mnoho náročnější), odolnost vůči změnám teplot v rozsahu do 200°C. Při rozbití praská na malé kousky s tupou hranou - minimalizace rizika zranění.

Bezpečnostní sklo

Jsou to dvě slepené tabule skla, mezi kterými je fólie, zabezpečující při prasknutí skla jeho nevypadnutí. Používají se kombinace dvou skel tl. 3mm a fólie tl. 0,4mm = Connex 6,4 (ozn. jako 3.3.1) kombinace dvou skel tl. 4mm a fólie tl. 1,5mm = Connex 9,5 (ozn. jako 4.4.4).

Nalepovací mřížka

Úzké plastové lišty, které se nalepují na sklo pomocí speciální oboustranně lepící pásky a imitují dělení křídla na několik polí. Lišty se lepí z vnitřní a vnější částí izolačního skla. V meziskelním prostoru, mezi lištami, se nachází distanční rámeček.

Vídeňská mřížka

Úzké dřevěné lišty, které se nalepují na sklo pomocí speciálního silikonu a imitují dělení křídla na několik polí. Lišty se lepí z vnitřní a vnější částí izolačního skla. V meziskelním prostoru, mezi lištami, se nachází distanční rámeček, který ještě více znásobuje imitaci dělení použité celistvé tabule skla.

Lazura

Lazura je tenká řídká průhledná vrstva barvy, která vrchní barevné vrstvě dává jiné zbarvení, svítivou průzračnost a změněnou intenzitu barevných tónů. Lazurováním se získávají nové barevné odstíny, případně jiné valéry.

Ekologická okna

Okna jež jsou vyráběna z plastových profilů bez přísad olova a kadmia. Tyto škodlivé látky byly ve výrobě nahrazeny velmi šetrnými a pro lidské zdraví fyziologicky nezávadnými, prvky zinek - kalcium. Profily těchto oken nevylučují žádné výpary obsahující škodlivé látky, čímž jsou obzvláště vhodné pro alergiky a astmatiky. Profily jsou 100 % recyklovatelné.

Okenní profily třídy A, B a C

Široká nabídka plastových oken a dveří na trhu, mnoho výrobců či dodavatelských montážních firem dává tomuto prostředí vysoce konkurenční náboj, Zákazníkovi pak mnoho možností k výběru. Snahou některých výrobců je docílit materiálových úspor na výrobku, tím snížit i jeho cenu a dosáhnout konkurenční výhody. V poslední době se na Trhu objevili dodavatelé oken vyrobených z úsporné varianty profilů třídy B s tloušťkou stěny pouze 2,5 mm. Zákazník o tom zpravidla nemá v naprosté většině tušení.
Pro zpřehlednění věci a obecnou informovanost uvádíme následující údaje: Plastové okenní profily se ve smyslu ČSN EN 12608 zařazují do třídy A, B a C. Profily třídy A mají přesně definovanou tloušťku vnější stěny 3 mm, profily třídy B 2,5 mm a profily třídy C jen 2,3 mm (výrobní tolerance je ±0,2 mm). Snižování tloušťky vnějších stěn vede ke zhoršování mechanických vlastností okna a ke snížení životnosti v důsledku rychlejšího opotřebení.

Měření ukázala významný pokles mechanických vlastností u třídy B ve srovnání s třídou A:

  • Pevnost lomu v rozích - pokles až o 25 %.
  • Průhyb při zatížení větrem - průměrně o 10 % větší.
  • Průhyb vlastním zatížením v drážce zasklení - větší až o 25 %.
  • Šroubované spoje (kování) - pevnost o 20-25 % nižší.

Společnost DRUTEX dodává na trh výhradně okna vyrobená z profiů třídy A. Naší prioritou je spokojenost zákazníků a dlouhodobá funkčnost našich plastových oken.